Zánět je vrozená schopnost organismu reagovat na různá poškození. Zánět je důležitým mechanismem obrany organismu. Současně ale zánět může působit tak, že poškozuje vlastní organismus. Poškození v důsledku nezvládnutého zánětlivého procesu může vážně ohrozit zdraví nebo dokonce skončit smrtí.
Názvosloví: záněty se zpravidla pojmenovávají latinským jménem zasaženého orgánu a koncovkou -itis (nebo počeštěně -itida). Např. zánět dutin se tak označí jako sinusitis (sinusitida).

Příznaky zánětu

  • Zčervenání: je způsobeno především zvýšeným prokrvením tkáně.
  • Otok: zvýšení objemu krve a také prostup tekutiny do tkáně.
  • Zteplání: zánětlivá tkáň má zpravidla vyšší teplotu, jednak díky zvýšenému prokrvení, jednak díky probíhajícím katabolickým procesům.
  • Bolest: zánětlivá tkáň je bolestivá, jednak díky mechanickému působení otoku na nervová zakončení, jednak v důsledku metabolické nerovnováhy (hromadění kyselých látek, draslíku).
  • Poruchy funkce: zpravidla v důsledku poškození tkáně.

Příčiny zánětu

  • Tzv. „neživé příčiny“ způsobují zánět v důsledku fyzikálního (mechanického) nebo chemického poškození. Je to především reakce na vlastní poškozené buňky. Typickým případem je pooperační zánět, zánět v důsledku zlomeniny, reakce na popálení.
  • Tzv. „živé příčiny“ způsobují zánět po napadení organismu viry, bakteriemi nebo parazity.

Léčba zánětu

Při léčbě zánětu se především zaměřujeme na odstranění příčiny zánětu, je-li to možné. Dále pak se můžeme snažit tlumit zánětlivou reakci organismu, a to především v případě, kdy je tato zánětlivá reakce nepřiměřená a sama je zdrojem zdravotních komplikací.

Různé typy zánětů mají svá specifika, a tomu je také zpravidla přizpůsobena i odpovídající léčba nebo prevence.